Svíce na sudu s prachem

TÝDEN.CZ

17. 12. 2017
Rubrika: O politice

Kyjev bouří

Autor: Jan Červenka

01.02.2015 18:56

Napsal Aleksandr Rodžers

 

V kyjevském vzduchu, nasyceném intrikami, lží, paranoiou a agresivitou, už několik dní visí něco velikého. Velikého, přichystaného provalit se jako nateklý absces hromadící v sobě nejrůznější špínu celé poslední měsíce.

Ale nerozptylujme se metaforami a zaměřme se na fakta (v pořadí od méně závažných k těm důležitějším).

1. Kličko se střetl s masovými vystoupeními proti svému starostování v Kyjevě. A namísto toho, aby se pokusil něco zlepšit v řízení města (s jeho mozkem a týmem je to nereálné, to chápu), se rozhodl zřídit další „centrum pro neutralizaci hrozeb", tj. centrum obrany sebe sama před Kyjevany a těmi, kdo do Kyjeva přijíždějí.

2. Opět rozpuštěný „Ajdar" šturmuje Ministerstvo obrany, s pneumatikami, vylomenými dveřmi a podobnými atributy majdanských nájezdů.

3. Pod Charkovem příslušníci ministerstva vnitra (bývalí členové Berkutu) zbili propagandistu junty, šéfredaktora fejkometského sajtu „informator.lg". Přitom se tak stalo v přítomnosti zešílevší Stanko z „Ovčanské jelevize" a ještě jednoho „novináře" poplatného juntě.

4. Mluvící hlavy junty se znovu zamotávají do svých výkladů o tom, co se děje v Debalcevu a Ugljegorsku. Jedni tvrdí, že je „vše pod kontrolou", a jiní zas, že Ugljegorsk kontrolují ozbrojené síly povstalců a že v Debalcevu je panika a pokusy o skupinové přeběhnutí na stranu Novoruska.

5. Bataliony pod kontrolou Kolomojského se zabývají hlavně nájezdy, ale přešly na vyšší stupeň arogance, když už zcela ignorují ústřední vládu, jak Porošenka, tak Jaceňuka. Z dněpropetrovské a záporožské oblasti byli vyhnáni všichni představitelé centrální moci a tento proces nyní aktivně probíhá i v Oděse a některých dalších městech.

6. Čtvrtá vlna mobilizace podle očekávání zkrachovala. Pokusy postavit všechny najednou do latě (a přitom zároveň nepošťuchovat otevřené nácky sedící v týlu a pořádající pochodňové průvody, jako nedávno v Ivano-Frankovsku) junta proti sobě stále víc poštvává lidové masy.

7. Kyjev se plní ozbrojenci. Je jich stále víc a jsou stále aktivnější.

8. Náčelník generálního štábu ozbrojených sil Ukrajiny Muženko prohlásil, že na Ukrajině není ruská armáda. Tím rozbil prakticky roční kampaň propagandy a lží vedenou zastánci války Jaceňukem a Turčynovem.

9. Poslanec za Porošenkův blok Kaplin, jehož vždy používají jako splachovadlo, prohlásil, že válku na Donbasu rozpoutal ne Putin, ale Turčynov s Jaceňukem (což je naprostá pravda).

10. Ministr zahraničí USA Kerry osobně naběhl do Mezinárodního měnového fondu, aby je přemluvil pozastavit úvěrování Kyjeva pod záminkou „absence reforem". Všem je jasné, že ve skutečnosti je to kvůli neschopnosti junty zpacifikovat Donbas a přenést nestabilitu na Rusko. Fakt, že to bylo uděláno veřejně, naznačuje, že se rozhodli Porošenka spláchnout.

To vše v souhrnu dává celkem přehledný a srozumitelný obraz: „mírového prezidenta" se rozhodli slít. Za záminku nejspíš poslouží další porážka u Debalceva (náckové přikládají pod kotlem, strana prezidenta se pokouší předstírat, že je vše pod kontrolou).

Blogger YuraSumy se podivuje nad tím, jak až příliš snadno ozbrojené síly Novoruska dobyly včera (30. ledna) Ugljegorsk. Jedním z vysvětlení může být scénář, ve kterém Jaceňuk s Turčynovem úmyslně spláchnou kotel, aby ho následně použili jako záminku pro odstranění Porošenka. Udiví vás, jestliže se tak opravdu stane? Mě ne. Když se nad tím zamyslíte, vznikne ještě jedna další „nebeská divize" - z krve a fetu zblbnutým sektářům tohle už nepůjde skousnout.

Už dávno tvrdím, že Porošenko je typické „podsvinče" v argotu galerky, které prostě snědí, až bude třeba, aby mohli pokračovat dál.

Porošenko tohle vidí (i když prozřel příliš pozdě, chytrý by se nikdy nenechal nalákat na prezidentství s takovou perspektivou) a pokouší se nějak neutralizovat Turčynova a Jaceňuka, což zahrnuje zmíněná vyjádření Muženka a Kaplina. Podle mě ale nemá prakticky šanci.

Vysílat ruské výsadkáře do Kyjeva na obranu Porošenka nikdo nebude (nezaslouží si to a bylo by to příliš obtížné), Rostov není nafukovací, aby se do něj mohli vejít všichni svržení ukrajinští prezidenti, a na západě nikdo živého Porošenka nepotřebuje. Takže ho ze všeho nejspíš čeká osud Muamara Kaddáfího, především co se formátu týče, s roztrháním „demokratickým davem" a předvedením tohoto aktu v přímém přenosu.

Měl by šanci, kdyby během posledních měsíců Porošenko usilovně budoval svoji „pretoriánskou gardu" (nastuduj si dějepis, sádelníku!), schopnou provést čistku oligarchů a udělat z něj plnohodnotného „demokratického diktátora a mírotvorce". Namísto toho ukrajinský rádobyprezident se ale zaměstnával nesmyslnými a bezvýslednými intrikami ve snaze získat kontrolu nad parlamentem a opíjením se na zahraničních cestách.

V čase zmatků a nepokojů skutečná moc patří ne tomu, kdo má víc pravomocí na papíře (Janukovyč jich měl až nad střechu), ale tomu, kdo velí více pěšákům, kteří ho poslouchají. A tohle Porošenkovi (na rozdíl od všech ostatních, počínaje Kolomojským a konče Parubijem a Ljaškem) nedošlo. V čase, kdy jiní oligarchové udržovali svoje soukromé bandy daleko od oblasti bojů a posílali na jatka mobilizované blbečky, Porošenko svojí osobní gardu nezformoval, spoléhajíc na moc státu (který v Ukrajině prakticky neexistuje). Za hloupost se platí a tak je výsledek předvídatelný.

Teď už se lze přestat dohadovat, jestli se Porošenko udrží nebo ne, a začít rozebírat to, jak to bude na Ukrajině vypadat po jeho pádu.

1. Moc se ještě více zkoncentruje v rukách triumvirátu Turčynova, Jaceňuka a Nalyvajčenka (pod kontrolou amerických dohlížejících na většině ministerstev).

2. Legitimita moci se propadne ještě níže (i když pro zvlášť vypatlané je i nynější popřevratová moc „legitimní a demokratická"). V první řadě pro Evropany, kterým se bude ještě hůř vysvětlovat, proč je třeba podporovat takovou bandu neonacistů.

3. Udržení moci bude ještě víc závislé na tlupách ozbrojených neonacistických bojovníků, kteří budou tvrdě potlačovat jakákoli „protivládní" vystoupení, včetně těch čistě sociálních.

4. Kolomojskij se stane ještě více nekontrolovatelným.

5. Velkou část „prezidentské" části parlamentu rozsápají na kusy. Nejspíš to schytá i „opoziční blok", jako už tradičně. Protože oni jsou nejhloupější a nejvíce odtržení od reálného dění, existující jako relikt zmizelé epochy a neschopní operativně reagovat na vývoj.

6. „Jestřábi" z USA jdou na tento scénář ze zoufalství, protože „svrhávat nelze, ale nesvrhávat taky nelze". Pokud prohrají rozehranou ukrajinskou partii, tak ze sebe před celým světem udělají losery, s nimiž si Rusko dělá, co se mu zlíbí. A vyhrát jí očividně nejsou s to. A prodlužováním zjevně prohrávající politiky ve vztahu k Ukrajině, budou pokračovat ve ztrácení svých pozic v Evropě. Situace bez možnosti výhry a Washington si ze dvou variant porážky bezmyšlenkovitě vybírá tu bolestivější (jak je vidět, hypnotizérské seance samopřesvědčování u Obamy zafungovaly a on uvěřil tomu, že skutečně „roztrhal ruskou ekonomiku").

Celkově další podpora junty po Porošenkově svržení bude pro USA plná dalších ztrát vlastní reputace a pravděpodobně spojená s odmítnutím EU podílet se dál na tomto dobrodružství (tj. vymknutím se Evropy z dosavadní americké kontroly).

Samotná kyjevská junta po pádu Porošenka, dokonce i když dostane přislíbenou pomoc od USA (jak v penězích, tak ve zbraních), bude tak jako tak sedět na stoličce s jedinou nohou v podobě praporů neonacistů.

Celkově kterýkoli ze dvou scénářů dalšího vývoje v konečném důsledku povede k lepšímu: jestli se Porošenko udrží (což je málo pravděpodobné), bude muset vyčistit všechny tyto skupinky jestřábů, a když ne, pak zakrývat diktátorskou povahu kyjevského režimu se stane nemožným. V každém případě, ukrajinská společnost si během toho bude pěstovat odolnost vůči nacismu.

 

(Autor je ukrajinský publicista a analytik).

(Z originálu přeložil Jan Červenka)

 



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  8.67

Diskuze

Jan Červenka

Ne vždy zcela politicky korektně o lidech, společnosti, politice, válce, míru a všudypřítomné iracionalitě, která nás žene od jednoho velkého maléru ke druhému, zpravidla ještě většímu... A tu a tam taky o něčem jiném.

Oblíbenost autora: 8.37

O autorovi

Absolvent fakulty mezinárodních vztahů VŠE v Praze, který si na živobytí vydělává zkoumáním veřejného mínění a fušováním do sociologie, politologie a dalších společenských věd jako odborný pracovník Sociologického ústavu AV ČR, z dopuštění našich moudrých zeměsprávců veřejné výzkumné instituce.

Kalendář

<<   prosinec 2017

PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

TÉMATA
 
OSOBNÍ TÉMATA