Svíce na sudu s prachem

TÝDEN.CZ

22. 10. 2017
Rubrika: O politice

Utrpěné vítězství

Autor: Jan Červenka

19.10.2014 21:30

Skončily další doplňovací senátní volby a s nimi se vyrojila i řada komentářů a úvah na téma, kdo byl vítězem a kdo poraženým. Není pochyb o tom, že jasným poraženým v nich byly trosky bývalé vládní koalice, když TOP 09 v tradičním spojení se STAN z nich vyšla zcela naprázdno (byť STAN samostatně v Děčíně jeden mandát přeci jen nakonec vyškrábnout dokázal) a ODS s notnou dávkou štěstí obdržela dva mandáty v Plzni a v Příbrami, ačkoli jinak byla vygumována i ve své kdysi nedobytné baště v Praze, kterou před šesti lety i proti „oranžové tsunami" dokázala jako jedinou uhájit. Po předchozích výprascích se přitom modrým ptákům a jejich politologicky kovanému předsedovi-záchranáři Petru Fialovi i tenhle hubený a notně upocený úlovek jeví div ne jako fenomenální úspěch.

Na druhé straně tu je nepochybný nominální vítěz v podobě ČSSD, která sice nedokázala ani náhodou zopakovat již zmiňovanou a zřejmě neopakovatelnou „oranžovou tsunami" z roku 2008, kdy získala 23 mandátů z 27 možných, ale 19 postupujících do druhého kola a konečný zisk deseti mandátů rozhodně není žádná tragédie, po níž by bylo třeba veřejně hledat a stínat viníky, notabene v situaci, kdy je ČSSD už tři čtvrtě roku hlavní vládní stranou, v kteréžto pozici senátní volby vždy brutálně projížděla, bezpochyby nejhůře pak na podzim roku 2004, kdy v 27 obvodech dostala jen tři kandidáty do druhého kola, z nějž pak vyšla s velkou tlustou nulou.

Nepochybně úspěchem volby skončily i pro KDU-ČSL, která po výpadku z PS v roce 2010 vstala z mrtvých a ziskem de facto sedmi mandátů (čtyř samostatně a tří v koalici se SZ, přičemž čtyři noví senátoři jsou členy KDU-ČSL) výrazně překročila plán, navíc v situaci, kdy žádný mandát ani neobhajovala. Pro ambiciózní družinu Andreje Babiše jsou pouhé čtyři mandáty asi zklamáním, ale holt nemůže být každý týden posvícení, a co by jinde za takové čtyři mandáty dali, že? Vzhledem k tomu, že ANO jako nová strana nemusela žádné mandáty obhajovat, je to pořád čistý zisk na úrovni 15 % a dobrá lekce propříště, pokud jde o to, jak funguje ten zvláštní dvoukolový většinový systém, kterým se u nás volí do horní komory parlamentu.

Jako celek může být tak současná vládní koalice spokojena, protože pokud měly být volby referendem o jejím dosavadním působení, toto referendum skončilo - na rozdíl od toho před šesti lety, jež se „oranžovou tsunami" vyjádřilo k tehdejší vládě koalice ODS, KDU-ČSL a SZ pod vedením Mirka Topolánka - jednoznačně pozitivně a Bohuslav Sobotka jako premiér to také nezapomněl v žádném ze svých televizních vstupů zdůraznit, přičemž se tvářil jako kočka, která právě snědla myš a zapila to miskou tučné smetany.

Nad samotným faktem, že se volby odehrály v podstatě za naprostého nezájmu drtivé většiny oprávněných voličů, jichž v druhém kole přišla volit jen šestina, což je nejméně za celou dobu existence Senátu, budeme-li brát v potaz jen senátní volby konané v řádných termínech, můžeme samozřejmě pokrčit rameny a říct, že Senát holt voliče netáhne, což vzhledem k jeho omezeným pravomocem, nemluvě už o historii jeho vzniku, lze docela chápat. Navíc bylo přece hezky, víkend na krku a Češi jsou holt chataři a chalupáři, jak už děl nejeden televizní expert, naposledy třeba Petr Soukup ve volebním studiu u Václava Moravce.

Podobná i jiná hodnocení a výklady opřené o celkový výsledek v podobě získaných mandátů ovšem dosti beznadějně kloužou po povrchu a příliš nepomáhají tomu, abychom pochopili, co se skutečně stalo a jak bychom měli výsledek voleb číst. Podrobnější pohled na výsledky a jejich porovnání s tím, co jsme u senátních klání mohli vidět v předchozích letech, totiž naznačují, že zejména ČSSD, ale v podstatě totéž platí i o ANO, žádný velký důvod k bujarým oslavám nemá a naopak by si měla začít dělat vážné starosti do budoucna.

Ne, nejde tu o „ztracené mandáty" oproti dosavadnímu stavu. Výsledek z roku 2008 byl skutečně naprosté unikum dané výjimečnými okolnostmi, kdy se tehdejšímu předsedovi ČSSD Jiřímu Paroubkovi povedlo udělat z podzimních voleb do Senátu a také do zastupitelstev krajů velké referendum o regulačních poplatcích ve zdravotnictví, americkém radaru, církevních restitucích a dalších lahůdkách agendy skandály pronásledované a na přeběhlících postavené vlády Mirka Topolánka. Tento scénář, opakovaný i v letech Nečasova vládnutí (2010 a 2012), byť už zdaleka ne s tak impozantním výsledkem, letos prostě nastat nemohl a spíš bylo lze se obávat toho, co ČSSD potkávalo pravidelně v mezidobí, kdy byla vládní stranou, že senátní a jiné volby druhého řádu pro ni končily hubenými zisky, ne-li přímo debakly. V tomto ohledu ČSSD skutečně dopadla docela dobře a zisk deseti mandátů, i když to není velkolepé a epochální vítězství, bezpochyby představuje solidní výsledek a suverénně první místo na pásce mezi politickými stranami a hnutími.

Přesto tu problém je, a to docela velký. Jeho podstata i rozsah se vyjeví, pokud porovnáme absolutní zisky počtu obdržených hlasů mezi prvním a druhým kolem v případě kandidátů navržených ČSSD. Dvoukolový většinový systém zpravidla funguje tak, že kandidáti, kteří postoupí do druhého kola, si podrží své příznivce, kteří je volili v prvním kole, a usilují více či méně úspěšně o hlasy těch, kteří v prvním kole volili někoho, kdo do druhého kola nepostoupil, případně těch, kteří se z nějakého důvodu hlasování v prvním kole nezúčastnili. Úspěšnost mobilizace takových hlasů je většinou tím, co volby tohoto typu rozhoduje, a i když účast ve druhém kole bývá nižší, a to i výrazně, případy, kdy úspěšný kandidát v prvním kole obdrží ve druhém kole stejně či dokonce méně hlasů, než dostal v kole prvním, jsou dosti řídké. Pokud k nim dochází, bývá to často proto, že oba postupující kandidáti nepředstavují vyhraněné politické protipóly, že patří k víceméně stejnému politickému táboru a že většině jejich potenciálních voličů je celkem jedno, který z nich nakonec vyhraje. I v takových případech navíc většinou nedochází k úbytku absolutního počtu hlasů, který by byl v řádu desítek procent.

Přesně to přitom postihlo naprostou většinu kandidátů ČSSD, i když nikoli jen ČSSD. Před šesti lety, kdy ČSSD z prvního kola postupovala v 26 obvodech, přitom všude mezi prvním a druhým kolem svoje zisky velmi výrazně - řádově absolutně alespoň o několik tisíc a relativně o desítky procent hlasů - navyšovala (jedinou výjimkou potvrzující pravidlo byl tehdy Miroslav Antl v obvodu Rychnov nad Kněžnou, který k zisku z prvního kola, v němž měl se 17 145 hlasy drtivou převahu nad druhou v pořadí, Václavou Domšovou kandidující za SNK ED, přihodil pro druhé kolo už jen bez tří necelou pětistovku na konečných 17 642 hlasů). Podobný obrázek byl vesměs k vidění i při volbách v roce 2010 nebo 2012, zvláště pak tam, kde proti sobě stanuli kandidáti ČSSD proti kandidujícím ze stran tehdejší vládní koalice, přičemž absolutní úbytky hlasů pro kandidáty ČSSD byly tehdy jen ojedinělé a nepříliš výrazné (např. Zdeněk Škromach ve druhém kole senátních voleb v Hodoníně v roce 2010 dostal asi o tisícovku hlasů míň než v kole prvním, ale při zdrcující převaze, kterou měl už z prvního kola nad druhou Alenou Venhodovou z ODS, to byl v lehkoatletickém žargonu jen mírně vypuštěný finiš, za kterým lze vidět jistotu voličů, že výsledek je tak jako tak daný). V roce 2011 na Kladně v mimořádných doplňovacích volbách po smrti Jiřího Dienstbiera st. jeho syn za naprostého nezájmu médií o tyto volby pro druhé kolo byl s to navýšit zisk o skoro 1,5 tisíce hlasů v porovnání s prvním kolem, přičemž tehdejší účast ve druhém kole byla navzdory všemu vyšší než v nynějších řádných volbách tamtéž, kdy oproti prvnímu kolu J. Dienstbier ml. naopak ve druhém kole 2321 hlasů ztratil, i když na pohodlné vítězství nad kandidátkou navrženou TOP 09 mu to zde stále stačilo.

A to na tom nebyl z kandidátů ČSSD zdaleka nejhůř. Miroslav Antl v Rychnově ztratil skoro šest tisíc hlasů, Ivo Bárek ve Vyškově více než čtyři tisíce, Milan Štěch v Pelhřimově bezmála tři a půl tisíce, Miroslav Nenutil v Chebu také přes dva tisíce a totéž platí o Radku Sušilovi v Karviné. Pravda je, že s výjimkou Milana Štěcha, proti němuž stál ve druhém kole „zpívající právník" Ivo Jahelka nominovaný TOP 09, všichni stáli proti „kolegům" ze současné koalice a že všichni navzdory těmto ztrátám se celkem s přehledem stali senátory, respektive obhájili svůj mandát. Ovšem ztráta více než dvou tisíc hlasů ve Žďáru nad Sázavou pro Dagmar Zvěřinovou a více než tisícovky hlasů pro Marcela Chládka v Lounech už znamenaly pro tyto bývalé senátory za ČSSD (a v případě M. Chládka dokonce ministra školství) porážku ve druhém kole, ačkoli oběma by zisk z prvního kola k vítězství stačil. V podstatě jediným kandidátem nominovaným ČSSD, který dokázal mezi prvním a druhým kolem svůj zisk trochu výrazněji navýšit, byl bezpartijní prof. Jaroslav Malý v souboji s Oldřichem Vlasákem z ODS v Hradci Králové, který získal o více než čtyři tisíce hlasů navíc oproti prvnímu kolu, a k němu se ještě přidal ve Strakonicích nově zvolený senátor Karel Kratochvíle v duelu s vítězným kandidátem z prvního kola za TOP 09 Martinem Gregorou, k čemuž postačilo přidání pouhých 1705 hlasů. Naproti tomu Jiřímu Hájkovi ve Frýdku-Místku nestačil ani malý přídavek 1260 hlasů na vítězství proti lidovci Jiřímu Carbolovi v obvodě, kde minule kandidátka ČSSD dostala sama mnohem víc hlasů, než nyní oba postoupivší kandidáti dohromady. Podobně dopadl i v obvodu Plzeň-město kandidující Václav Šimánek, jemuž ne více než 752 dodatečných voličů po hubeném zisku z prvního kola nepomohl nahnat ani fakt, že za soupeře tu měl kandidáta ODS v koalici s monarchisty Lumíra Aschenberennera, přičemž i zde před šesti lety v souboji s kandidátem za ODS měl vítěz z ČSSD Jiří Bis víc hlasů, než kolik lidí přišlo vůbec hlasovat ve druhém kole tentokrát. Celkově postoupivší kandidáti ČSSD ve druhém kole dostali o 19 313 hlasů méně než v prvním kole, kdy bylo více kandidátů, což je skutečně na pováženou. Svádět to na formát a termín voleb přitom rozhodně nelze, protože v předchozích volbách to bylo v tomto ohledu stejné. Jestliže strana se svými kandidáty nedokáže v kampani mobilizovat své kmenové voliče, natož získávat hlasy jinde, má opravdu velký problém a její vítězství ve volbách dosažené za takových podmínek lze stěží nazvat jinak než jako utrpěné.

Budiž řečeno, že ANO je na tom velmi podobně, ne-li hůř. Jeho postupující kandidáti ve druhém kole poztráceli téměř na chlup přesně čtrnáct tisíc hlasů, přičemž při jejich celkovém počtu (9) byly ztráty na hlavu dokonce výrazně vyšší než v případě ČSSD. Ztráta hlasů z prvního kola přitom připravila o senátorské křeslo Jana Zahradníčka v Olomouci, Vladimíra Dandu v Příbrami a dokonce i ministra dopravy Antonína Prachaře v Přerově, kterým by zisk z prvního kola k vítězství stačil. A tak se korunovanými jednookými mezi slepci stali lidovci a kandidáti mající jejich podporu, kteří naopak dokázali svůj zisk z prvního kola v součtu navýšit o 9 400 hlasů, a to jim výsledek ještě hodně pokazila bezpartijní kandidátka navržená SZ v koalici s KDU-ČSL Jitka Seitlová v Přerově, která ve druhém kole ztratila proti prvnímu kolu, v němž s velkým náskokem vyhrála, skoro šest tisíc hlasů, což jí mohlo připravit o vítězství, kdyby jich i její soupeř Antonín Prachař neztratil zhruba tři a půl tisíce. Ve volebních štábech obou hlavních vládních stran tak rozhodně mají o čem přemýšlet.

 



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  10

Diskuze

Jan Červenka

Ne vždy zcela politicky korektně o lidech, společnosti, politice, válce, míru a všudypřítomné iracionalitě, která nás žene od jednoho velkého maléru ke druhému, zpravidla ještě většímu... A tu a tam taky o něčem jiném.

Oblíbenost autora: 8.37

O autorovi

Absolvent fakulty mezinárodních vztahů VŠE v Praze, který si na živobytí vydělává zkoumáním veřejného mínění a fušováním do sociologie, politologie a dalších společenských věd jako odborný pracovník Sociologického ústavu AV ČR, z dopuštění našich moudrých zeměsprávců veřejné výzkumné instituce.

Kalendář

<<   říjen 2017

PoÚtStČtSoNe
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031     

TÉMATA
 
OSOBNÍ TÉMATA