Svíce na sudu s prachem

TÝDEN.CZ

22. 10. 2017
Rubrika: O politice

Ruská volba, před sto lety a nyní. Příběh dvou červenců.

Autor: Jan Červenka

12.07.2014 21:35

(Napsal Nebojša Malić pro Antiwar.com)

 

28. června dvě události připomněly osudné výstřely, jež ukončily životy arcivévody Františka Ferdinanda a jeho ženy Žofie Chotkové, vévodkyně z Hohenbergu. V Sarajevu bosensko-muslimské úřady uspořádaly koncert Vídeňské filharmonie, který se uskutečnil v téže staré radnici, kde se po prvním neúspěšném pokusu o atentát rozlícený arcivévoda netrpělivě durdil během pochlebovačného proslovu sarajevského starosty před odjezdem na setkání se svým osudem. Orchestr zahrál Haydnův kus založený na motivu rakouské říšské - a německé národní - hymny. Možná je to patřičné; konec konců vídeňští filharmonici za svoji světově proslulou tradici novoročních koncertů nevděčí nikomu jinému než Josefu Goebbelsovi.

Mezitím v bosenské Srbské republice známý režisér Emir Košturica otevřel Andrićgrad - umělecký a humanitní komplex zasvěcený nositeli Nobelovy ceny za literaturu Ivo Andričovi - dvouaktovou hrou o atentátu a následném soudním procesu s Gavrilem Principem a jeho revolucionářskými společníky z Mladé Bosny. Poté následoval velkolepý ohňostroj a koncert sboru rudoarmějců zpívajícího "Svatou válku".

Zapomeňte na 90. léta, Bosna pořád ještě bojuje v první a druhé světové.

 

Obviňování druhých

 

A zbytek světa zřejmě ve skutečnosti dělá totéž. Sto let po Principových osudných výstřelech v Sarajevu Západ - se všemi Ústředními mocnostmi, jakož i se členy Dohody po roce 1917, nyní spojenými v NATO - protlačuje vyprávěnku, že srbští "teroristé" zažehli válku, ale že to bylo Rusko, kdo z ní udělal celoevropskou záležitost.

V únoru 2014 v anketě BBC mezi historiky, jeden z účastníků přímo obvinil samotné Srbsko, zatímco tři zbývající obvinili Rusko stejně jako Německo a Rakousko-Uhersko. Jedna z nich, doktorka Heather Jonesová z London School of Economics, tvrdila, že ruská mobilizace "vystrašila Německo, které preventivně Rusku vyhlásilo válku". Sean McMeekin, který přednáší na univerzitě Koç v Turecku, šel ještě o krok dál:

"...bez teroristického komplotu iniciovaného v Bělehradě Němci a Rakušané by nestanuli před touto strašlivou volbou. Civilní vůdcové jak v Berlíně, tak i ve Vídni se pokoušeli "lokalizovat" konflikt na Balkáně. Bylo to ruské rozhodnutí - poté, co Petrohrad obdržel "bianco šek" z Paříže - europeizovat rakousko-uherskou ozbrojenou akci proti Srbsku, což vedlo nejprve k evropskému a pak - po zapojení Británie - světovému válečnému požáru. Rusko, nikoli Německo, mobilizovalo jako první."

Přitom existují doslova hory důkazů ukazujících, že jak Berlín, tak Vídeň předpokládaly, že Rusko přijde Srbsku na pomoc. Jak ukázal David Fromkin ve svém "Posledním létě Evropy", obě vlády očekávaly, že ta druhá se postará o Rusko, zatímco ony půjdou po svých vyhlédnutých primárních cílech, tj. Srbech v případě Rakousko-Uherska, respektive Francouzích v případě Německa.

Navíc Mikuláš II. sám sdělil svému bratranci, německému císaři 29. července 1914:

"Hanebná válka byla vyhlášena jedné slabé zemi. Pobouření, které to v Rusku vyvolalo a jež i já plně sdílím, je obrovské. Předpokládám, že velmi brzy budu, zdrcen tlakem, jenž je na mne vyvíjen, přinucen přijmout krajní opatření, která povedou k válce. Ve snaze předejít takové katastrofě, jakou je evropská válka, úpěnlivě Vás prosím ve jménu našeho starého přátelství učinit vše, co můžete, pro to, aby Vaši spojenci nezašli příliš daleko." (pramen)

 

Proč Rusko intervenovalo

 

Mikuláš II. stál před těžkou volbou. Ani ne o deset let dříve Rusko utrpělo pokořující porážku ve válce s Japonskem, v níž ztratilo své dálněvýchodní državy a dvě námořní flotily. Revoluce, jež bezprostředně následovala, otřásla základy ruského státu i společnosti; reformy prosazované ministerským předsedou Stolypinem uvázly po jeho zavraždění jedním revolucionářem (či policejním agentem?) v roce 1911. Rusko se zvolna vzpamatovávalo, ale ani zdaleka nebylo připraveno na velkou válku. Tak proč si ji poslední car vybral?

Inu, protože by ztratil veškerou legitimitu, pokud by se rozhodl jinak.

Rusko bylo ochráncem pravoslavných křesťanů na Balkáně už po dvě století. Podpořilo balkánskou alianci v úspěšné válce proti Osmanské říši v letech 1912-13. Jeho předchozí úspěch proti Osmanům v roce 1878 vedl k Berlínskému kongresu, který umožnil Rakousko-Uhersku okupovat Bosnu. Přesto v roce 1908, když Vídeň protiprávně Bosnu anektovala, bylo Rusko příliš slabé, aby s tím mohlo cokoli udělat. Veřejné mínění stálo pevně za Srbskem proti dalšímu aktu agrese ze strany Rakouska. I když nikdo ve skutečnosti neschvaloval atentát v Sarajevu, všem bylo jasné, že Rakousko atentát používá čistě jen jako záminku pro vyhlazovací válku, po které prahlo už více než celé desetiletí.

Mikuláš II. mohl přistoupit na rakousko-německou propagandu o "teroristech" jednajících na základě rozkazů z Bělehradu a ponechat Srby napospas svému osudu, ale jen teoreticky. Formálně byl suverénním autokratem, ale byl si velmi dobře vědom toho, že vládne jen se souhlasem těch, jimž vládl, jak posléze dokázala jeho pozdější abdikace.

Rusko zaplatilo strašlivou cenu za svojí podporu Srbska. Po únorové revoluci roku 1917 Mikuláš II. abdikoval a moci se chopila prozatímní vláda vedená Alexandrem Kerenským; v listopadu téhož roku pak bolševici svrhli Kerenského. Slíbili "mír, chleba a půdu"; namísto toho přinesli pět let kruté občanské války, rozšířené hladovění a ponižující kapitulaci v Brest-Litovsku. Mikuláš sám byl zavražděn bolševiky v červenci 1918 i s celou svojí rodinou.

 

Věci správného a špatného

 

Přesto Mikuláš II. Romanov nikdy neřekl, že lituje své volby z roku 1914. Pomoci Srbsku proti rakousko-německé agresi byla prostě správná věc, kterou bylo třeba udělat. Tohle je něco, čemu kritikové ze Západu nerozumí, protože přemýšlejí jen z utilitárního hlediska zisku a zájmů. Ukazují prstem na Rusko kvůli tomu, že přišlo Srbsku na pomoc, ale berou přitom jako samozřejmost, že Británie "musela" intervenovat po německé invazi do Belgie. Buď to, nebo následují příkladu Nialla Fergusona, který ve své "Nešťastné válce" z roku 1999 položil dnes již proslulou otázku, zda německá hegemonie v Evropě by byla tak hrozná. Možná ne pro Brity, ale zcela jistě pro všechny ty slovanské "podlidi", jež civilizovaná Vídeň a Berlín chtěly vyhladit...

Prostá pravda je, že první výstřely první světové nevypálil Gavrilo Princip, ale rakouskouherské dělostřelectvo, které zaútočilo na Srbsko večer 28. července 1914.

Loni jeden z Bosny pocházející novinář objevil jednu fotografii z dubna 1941, na níž Adolf Hitler si s potěšením prohlíží svůj narozeninový dárek a trofej z dobytí Jugoslávie: pamětní desku Gavrila Principa. Deska byla vystavena v německém válečném muzeu společně s vagonem, ve kterém bylo roku 1918 podepsáno příměří a ve kterém Hitler donutil Francouze podepsat kapitulaci v roce 1940. Principovo vězení v Terezínské pevnosti sloužilo SS jako mučírna židů z "rajského ghetta" před jejich odesláním do osvětimských pecí.

A dnes, téměř sto let od chvíle, kdy Rakousko-Uhersko rozpoutalo vyhlazovací válku proti "srbským teroristům", Západem podporovaná junta v Kyjevě, hlásící se k zuřivě rusofobní identitě vymyšlené právě Rakousko-Uherskem a Německem o století dříve, vede vyhlazovací válku proti rusky mluvícím "teroristům" odmítajícím podvolit se její svrchovanosti. Kreml dnes stojí před stejnou volbou, kterou vnutili před sto lety Mikuláši II., a tentokrát mnohem blíž domovu.

Ten, kdo si myslí, že Moskva bude jen sedět v povzdálí a dívat se, zjevně nedával pozor.

 

anglického originálu volně přeložil Jan Červenka.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.75

Diskuze

Jan Červenka

Ne vždy zcela politicky korektně o lidech, společnosti, politice, válce, míru a všudypřítomné iracionalitě, která nás žene od jednoho velkého maléru ke druhému, zpravidla ještě většímu... A tu a tam taky o něčem jiném.

Oblíbenost autora: 8.37

O autorovi

Absolvent fakulty mezinárodních vztahů VŠE v Praze, který si na živobytí vydělává zkoumáním veřejného mínění a fušováním do sociologie, politologie a dalších společenských věd jako odborný pracovník Sociologického ústavu AV ČR, z dopuštění našich moudrých zeměsprávců veřejné výzkumné instituce.

Kalendář

<<   říjen 2017

PoÚtStČtSoNe
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031     

TÉMATA
 
OSOBNÍ TÉMATA