Svíce na sudu s prachem

TÝDEN.CZ

22. 10. 2017
Rubrika: O politice

Bohové musejí být šílení

Autor: Jan Červenka

23.10.2013 10:39

Pamětníci si pod tímto názvem jistě vybaví dnes již více než třicet let starou, leč stále svěží komedii jihoafrické provenience o tom, jaké zmatky dokáže natropit jedna prázdná láhev od Coca-coly vyhozená z letadla nad Kalahari. Její titul i obsah se přitom dnes zdají být opět velmi aktuální, zvláště pak, pokud uznáme platnost latinského úsloví Vox populi, vox Dei. Hlas voličů je v demokracii, kterou navzdory všemu stále ještě máme, vskutku hlasem božím a míra vyšinutosti, kterou namísto láhve charakteristického, ženské křivky evokujícího tvaru dnes odhalují koblihy a vodňanské kuře, je snad ještě větší, než s jakou byl konfrontován nebohý Xi na své pouti se zlořečeným darem bláznivých bohů na kraj světa. ANO, BOHOVÉ MUSEJÍ BÝT ŠÍLENÍ!

Pokud by čeští občané o nadcházejícím víkendu volili podle svojí deklarované politické orientace a v souladu se svými dlouhodobě vyjadřovanými věcnými stanovisky k nejrůznějším otázkám, počínaje církevními restitucemi a konče daňovou progresí, majetkovými přiznáními či registračními pokladnami s fiskální pamětí, utrpěla by levice reprezentovaná ČSSD a KSČM tak drtivé vítězství, že to stěží najde historickou obdobu. Např. v zářijovém šetření CVVM se na jedenáctibodové škále levice - pravice do její levé části zařadilo 42 % dotázaných, zatímco pravou část si zvolilo 28 %. Pro srovnání, těsně před volbami v roce 2006, které skončily „plichtou" sto na sto, v tehdejším květnovém výzkumu byl tento poměr téměř zrcadlově převrácený, když do levé části spektra se zařadilo 29 % a k pravici se přihlásilo 39 % respondentů, byť lidé řadící se do středu škály voličsky inklinovali spíše k levici, což při samotných volbách nakonec srovnalo skóre. O čtyři roky později v roce 2010 to bylo 31 % na levici ku 35 % na pravici, přičemž volebním výsledkem hodnoceným přívlastky jako „historický obrat doprava" tehdy zamíchaly zejména Věci veřejné, které sbíraly hlasy ze středu a částečně i z levé části spektra, ale v menší míře totéž dělala také před volbami nepříliš čitelná TOP 09, nemluvě o SPOZ, jež s sebou do volebního propadliště vzala 4 % hlasů pro ČSSD, což se letos s největší pravděpodobností bude opakovat.

 Přesto v letošním roce vypadalo jasné vítězství levice nevyhnutelně jako východ slunce, zvláště při pohledu na beznadějně rozvalenou „tradiční" pravici reprezentovanou ODS a TOP 09, na kterých se podepsalo katastrofální spoluvládnutí v Nečasově kabinetu. Tedy, vypadalo tak až do konce minulého týdne, kdy se objevily nejnovější modely STEM a TNS Aisa pro ČT, v nichž výrazně poklesla podpora ČSSD, aniž by tento výpadek plně kompenzoval vzestup preferencí KSČM či SPOZ, která se navíc po medializovaných vnitřních turbulencích okolo vlastních kandidátek propadla ve všech posledních průzkumech pod pětiprocentní práh (snad s výjimkou volebního modelu Medianu, kde ovšem figurují data sbíraná průběžně od půlky září do půlky října, což úplně neodráží aktuální posuny zaznamenané v posledních dnech), a naopak další nárůst zaznamenalo Babišovo ANO, jež se v obou uvedených modelech dostalo jasně na druhé místo, a v menší míře i Okamurův Úsvit přímé demokracie, který se začal opakovaně objevovat nad pětiprocentní hranicí. Podle výsledků STEM by ČSSD s KSČM získala jen sto mandátů (67 + 33), zatímco druhou stovku křesel by si rozdělily ANO (41), TOP 09 (28), ODS (20) a Úsvit (11). TNS Aisa sice žádný přepočet na mandáty neprovedla, ale i jen okometrickým odhadem je zřejmé, že při zisku 23 % pro ČSSD a 14 % pro KSČM s pěti dalšími stranami ve sněmovně (ANO 16 %, TOP 09 10,5 %, ODS 7 % a KDU-ČSL s Úsvitem po 6 %) by levice nepochybně zůstala v menšině, a to docela výrazně.

Budiž řečeno, že o konkrétních údajích těchto modelů a o jejich spolehlivosti lze mít jisté pochybnosti. Ke konstrukci volebního modelu TNS Aisa se nechci příliš vyjadřovat, protože jejich sebraná data nemám k dispozici a samotný model je pak výsledkem matematické procedury se sesbíranými a převáženými daty, která je sice popsaná v samotné výzkumné zprávě a které se od stolu bez empirických podkladů nedá takhle z „voleje" nic moc vytknout, ale která je v českých podmínkách prozatím neotestovaná, takže vůbec netušíme, zda bude fungovat. Velká volatilita preferencí, vysoký podíl nerozhodnutých, vesměs velmi slabý vztah voličů k preferované straně, přítomnost nových subjektů na politické scéně a jiné aspekty českých sněmovních voleb, nejen těch letošních, ale i předcházejících, nás poměrně zřetelně odděluje od toho, co můžeme pozorovat v sousedním Německu, kde podobný model tamní dcery TNS Infratest (pozor, žádná ironie) žne skrze obrazovky veřejnoprávní televize ARD úspěchy jeden za druhým už od roku 1996. Ovšem předpovídat iracionální chaos, v nějž se proměnilo volební chování české populace v průběhu posledních dvou funkčních období Poslanecké sněmovny, je dost možná zcela jiná disciplína než volební modelování v usedlém a voličsky konzervativním Německu.

Moji obezřetnost, neřkuli přímo hlubokou skepsi ve vztahu k výsledkům TNS Aisa vzbuzuje už samotný odhad volební účasti, který se v jejich výzkumech od první vlny trvale pohybuje nad 70 %, přičemž v té poslední, páté vlně dosahoval dokonce 78 % (56 % rozhodně + 22 % spíše), což je, troufám si domnívat se, naprosté scifi. Mám přitom takové tušení, že metoda sběru dat CATI (Computer Assisted Telephone Interview), tedy metoda telefonického dotazování s využitím náhodného generování mobilních telefonních čísel a pevných linek, nemusí být v českém prostředí ani zdaleka tak spolehlivá, jako je ve Spojených státech nebo v Německu, a že ani navažování takto získaných surových dat nejen na základní demografické znaky (pohlaví, věk, vzdělání, velikost místa bydliště, kraj), ale i na volební chování a výsledky z roku 2010 (viz poznámku k vážení dat na straně 20 výzkumné zprávy) nemuselo být úplně šťastným řešením. Ale třeba se pletu a třeba opravdu navzdory všem ostatním výzkumům signalizujícím účast někde na úrovni posledních voleb do Poslanecké sněmovny (62,6 %), jako v případě CVVM (63 %), či o trochu vyšší, jako u STEM (67 % - údaj je pouze v kompletním článku k této anotaci, který lze zdarma získat e-mailem, ale který není k dispozici online), ale možná taky nižší (Median 60 %) a třeba i docela výrazně (PPM Factum 54 %), se dostaneme na úroveň volební účasti z roku 1996 (76,4 %) či 1998 (74 %) a možná je i překonáme. Já tomu tedy sice ani za mák nevěřím, ale počkejme si a uvidíme.

V případě STEM pak na pohled dramatický propad levice jako celku (mírnou ztrátu zde zaznamenaly jak ČSSD, tak i KSČM a SPOZ, přičemž rozdělení mandátů bylo dále ovlivněno výrazným vzestupem podpory ANO a překročením pětiprocentního prahu hnutím Úsvit) a posun preferencí k novým mimoparlamentním uskupením mohou být do značné míry výsledkem změny použité metodiky spočívající v přechodu od otevřené otázky k uzavřené otázce reflektující aktuální kandidátskou nabídku včetně vylosovaných čísel kandidujících stran (stejnou věc udělalo v posledním předvolebním šetření i CVVM).

Tak či onak v obou uvedených modelech a obecně to platí i o publikovaných volebních modelech jiných společností, velkým prvkem nejistoty letos jsou strany pohybující se na hraně zvolení, což je od 90. let, kdy na pětiprocentní hranici tradičně balancovala zejména vládní ODA a kdy především na jejich počátku bylo stranické spektrum vyjma velké ODS silně fragmentované, věc takřka nebývalá. Pominu-li onu nešťastnou epizodu s „důchodcovskou" SŽJ z roku 1998, která se ve stranických preferencích (tehdy nikdo nepublikoval „volební modely", natož aby se pokoušel o „volební prognózu") IVVM, STEM i Factumu krátce před volbami vyhoupla výrazně nad pětiprocentní hranici a navzdory trendu signalizujícímu rychlý pokles nad ní ve všech předvolebních výzkumech zůstala, aby ve volbách nakonec skončila se 3 % hluboko pod ní, od roku 1996 vlastně nikdy nebyl problém určit alespoň to, které strany se do Poslanecké sněmovny dostanou a které nikoli, a víceméně i to, v jakém skončí pořadí. To letos vůbec neplatí a s výjimkou první čtyřky (ČSSD, KSČM, TOP 09 a ANO), jejíž vstup do PS je prakticky jistý, se zbytek utápí v mlze.

ODS se sice v žádném volebním modelu prozatím nepropadla pod pětiprocentní hranici, ale její podpora v průběhu času vytrvale klesá zejména na konto vzestupu ANO, a pokud tento trend vydrží i v posledním týdnu před volbami, možná se dočkáme jedné menší senzace.

Lidovci se svým velmi loajálním, avšak zdaleka ani ne pětiprocentním voličským jádrem vypadali po většinu uplynulého více než roku na těsný, ale docela bezpečný postup do sněmovny. Pod pětiprocentní hranici se v šetřeních CVVM nakrátko dostali jen letos na jaře, kdy vybičovanou prezidentskou kampaní vzedmutá podpora TOP 09 ubírala dva až tři procentní body z jejich jinak poměrně stabilní voličské báze, která v modelu CVVM od dubna do prosince loňského roku ani jednou neklesla pod hladinu pěti procent. Tam se také v květnu a červnu tohoto roku po výše zmíněném jarním výpadku vrátila. Jenže s dravým nástupem Babišovců a Okamurova Úsvitu se lehce, avšak pro lidovce velmi nebezpečně rozkývaly i jejich preference, takže nyní docela reálně hrozí, že odvěký křesťanskodemokratický pilíř českého stranického systému i letos nakonec zůstane venku na mrazu mimo vytopené zdi a nepohodlné fotely malostranského Thunovského paláce. Většina volebních modelů je sice umisťuje na či těsně nad pětiprocentní hranici, ale v některých šetřeních se objevují i pod ní, jako například v nejnovějším modelu STEM, takže žádná velká jistota pro KDU-ČSL to není, nemluvě o intervalu statistické chyby, jehož podstatná část v případě lidovců vždy zasahuje do pásma volebního zmaru.

Letní naděje SPOZ pak vzaly v posledních dnech a týdnech za své, k čemuž vedle soustředěné mediální palby přilákané vnitrostranickým pnutím, hašteřením a dokonce i fackováním okolo sestavování volebních kandidátek přispívá i programová a myšlenková impotence její kampaně, která fakticky stojí a padá se jménem a tváří čestného předsedy, který však už byl zvolen jinam a do Poslanecké sněmovny nekandiduje. SPOZ sice stále zůstává „na dohled" pětiprocentní hranice a na jejích kandidátkách lze tentokrát najít i zajímavá jména svědčící o snaze přilákat nejrůznější voliče, ale její vyhlídky na úspěch se momentálně jeví jako ryze hypotetické, takže otázkou spíš je, kolik potenciálně levicových hlasů s ní a stejně tak i s Paroubkovým LEV-21 propadne roštem do popela.

Šance Úsvitu přímé demokracie Tomia Okamury, který v podstatě nepřichází s ničím jiným, než co si Petr Cibulka už roky a několikery volby píše do superdlouhého, takřka monthypythonovského, leč naneštěstí zcela vážně míněného a průběžně jen lehce modifikovaného názvu své strany, akorát z marketingového hlediska v poněkud profesionálnějším podání, je pak čirá loterie. I když podpora tohoto subjektu teď vzrostla a jak podle modelu TNS Aisa, tak STEM a konec konců i CVVM je akorát na hraně vstupu do sněmovny, vztah potenciálních podporovatelů tohoto uskupení k němu je ze všech kandidujících stran nejméně pevný, respektive nejslabší, což činí vysoce pravděpodobnou tu možnost, že se tito lidé na volby prostě vykašlou, nebo že svou preferenci ještě změní.

Naděje dalších stran pak už sice leží spíš v rovině teorie a spekulativních úvah typu „coby kdyby" než reálných šancí, ale pořád tu máme k dispozici dost velký balík lidí, kteří tvrdí, že k volbám nejspíše půjdou, ale prozatím nevědí (nebo nechtějí říct), koho budou volit. Přitom třeba Piráti, kteří jsou dost populární mezi omladinou, nebo Strana zelených, jež se v záplavě publikovaných výzkumů minimálně jednou, a sice v první vlně výzkumu TNS Aisa pro ČT, vyškrábala na 5 %, nejsou v aktuálních modelech tak hluboko pod 5 %, aby se jim při souhře šťastných okolností nakonec nemohlo podařit proklouznout z politického nebytí do poslaneckých lavic.

Shrneme-li si vše uvedené, můžeme v kostce konstatovat, že o tom, co nakonec doopravdy vzejde z páteční a sobotní „dračí setby", nevíme, u Dia, Athény a Árese, skoro nic, že na volební modely v tak rozkývané situaci, jakou dnes můžeme pozorovat, není moc velký spoleh a že konkrétní údaje o případném volebním zisku jednotlivých stran se někdy výrazně rozcházejí, přičemž i malé rozdíly, které jsou v rámci statistické chyby a které při nejlepší vůli nelze spolehlivě zjišťovat výběrovým šetřením na souboru o rozsahu tisícovky respondentů, mohou být rozhodující z hlediska celkového rozložení sil v příští sněmovně, o samotném přepočtu hlasů na mandáty ani nemluvě.

To ovšem neznamená, že se ze všech doposud realizovaných výzkumů a publikovaných modelů nedá nic vyčíst, čímž se vracíme k začátku naší úvahy. Přes dílčí rozdíly výsledků dané odlišnou metodikou sběru dat, odlišnou konstrukcí těchto modelů, odlišným termínem terénního šetření a samozřejmě možnou výběrovou chybou, prakticky u všech volebních modelů publikovaných seriozními společnostmi můžeme vidět jasný vývojový trend v čase s blížícím se termínem voleb, přičemž tento trend, který je v základu víceméně shodný u všech agentur, lze na rozdíl od konkrétních údajů v dílčích modelech brát s plnou vážností jako empiricky doložený fakt. Tímto základním trendem, který plyne jak z výzkumů TNS Aisa, tak z volebního modelu STEM, Medianu, PPM Factum i CVVM, je relativní pokles podpory levicově orientovaných stran na straně jedné a rychlý vzestup čistokrevných pravicových populistů, především pak Babišova ANO, ale i Okamurova Úsvitu přímé demokracie na straně druhé.

Je přitom zřejmé, že posun v preferencích ANO mají z velké části na svědomí právě lidé, kteří se sami hlásí k levici. Platilo to už pro přesuny voličských preferencí v průběhu letních měsíců, i když tehdy to ještě alespoň na první pohled nemuselo být zřejmé, protože součet hlasů pro ANO, TOP 09 a ODS v našem zářijovém výzkumu odpovídal součtu podpory obou posledně jmenovaných stran z červnového šetření, kdy po nějakém Babišově ANO nebylo ani vidu, ani slechu. Ovšem podrobnější analýza ukazuje, že již tehdy čtvrtina stoupenců ANO pocházela z řad těch, kdo sami sebe politicky řadí k levici, a další čtvrtina připadala na politický střed, takže část tehdejšího úbytku hlasů pro ČSSD šla bezpochyby na vrub vzestupu ANO, zatímco část bývalých stoupenců ODS a TOP 09 se zařadila mezi nerozhodnuté nebo i nevoliče, i když většinu nových příznivců Babišova projektu tvořili právě bývalí stoupenci ODS a TOP 09, případně někdejší voliči Věcí veřejných, ze socioekonomického hlediska významně častěji pak podnikatelé a živnostníci. Lze přitom říct, že Babišovo ANO je v „pytlačení" v levicovém rybníku nejen absolutně, ale i relativně úspěšnější než Tomio Okamura se svým Úsvitem, když podle výzkumu TNS Aisa pro ČT 11 % voličů ČSSD a 5 % voličů KSČM z roku 2010 by dnes chtělo volit Babiše, zatímco stoupenci Tomia Okamury se mezi bývalými voliči obou levicových stran prakticky nevyskytují.

A že si levicově orientovaní voliči případnou volbou Babišova spolku vstřelí výstavní vlastní gól, to je celkem nabíledni. Ačkoli Babiš sám prezentuje svoje hnutí jako politicky rozkročené na obě strany od středu a ačkoli mu v tomto ohledu přizvukují i moji milí (a neochvějně pravicoví) kolegové Tomáš Lebeda a Jan Hartl ze STEM, ve skutečnosti je Babiš a s ním celé ANO jednoznačně a nepokrytě pravicové, byť bez doktrinální zaťatosti charakterizující Petra Nečase nebo (alespoň, co se žvanění týče) Miroslava Kalouska. V opravdu podstatných věcech, jako je daňová progrese (rozuměj, její absence), žádné registrační pokladny, zachování druhého pilíře důchodového systému a jeho přeměna z dobrovolného na povinný alespoň pro ty, kdo dnes vstupují do ekonomické aktivity, udržení složené daňové kvóty hluboko pod evropským průměrem a další posouvání těžiště zdanění od přímých k nepřímým daním, privatizace veřejných služeb a odčerpávání veřejné podpory do soukromých kapes a mnoho dalších, by si Andrej s Mirkem a Petrem, respektive uspávačem Martinem a Mirkou rozuměli i beze slov.

Pravda je, že na rozdíl od nich by Babiš třeba lehce přenesl přes srdce snížení nebo i zrušení DPH u všech produktů jeho Agrofertu včetně jím nově zakoupených novin a že když to na něj přijde, pak s nenuceností sociálně deprivovaného štamgasta čtvrté cenové chrlí do televizních kamer nápady na opatření v sociální oblasti, ze kterých se každý roduvěrný pravičák osype, jen co o nich uslyší, což z něj v očích některých dělá div ne levicového radikála a lidumila, ale v tomto ohledu nelze Babiše brát ani trochu vážně. I kdyby svoje verbální eskapády v tomto ohledu myslel upřímněji než kdysi jeho oblíbený a nadějný politik Standa Gross, na což bych moc nevsázel, brzy by se jeho myšlenky v tomto ohledu dostaly do příkrého rozporu s jeho výše zmiňovanými prioritami v daňové oblasti, ne-li přímo s ústavou, existující legislativou a mezinárodními smlouvami, což by ovšem Babiše na rozdíl od toho prvního problému nejspíš moc netrápilo.

Že by pak rychle jeho sociální ideje spadly pod stůl ve prospěch klíčových priorit Agrofertu a shodou okolností i „tradiční" pravice a kruhů, které ji dlouhodobě podporují a fakticky řídí, o tom může pochybovat snad jen absolutní naivka. A kdyby se snad někdo takový přeci jen našel, stačí se juknout na sociální skladbu kandidátů ANO. Prakticky tam nenajdete nikoho jiného než podnikatele, manažery a tu a tam nějakého toho lékaře, advokáta, profesora, umělce nebo novináře (pokud možno bývalého rektora a fest pravicového senátora, případně uměleckého ředitele divadla a bývalého ministra kultury pravicové vlády, velvyslance ve Vatikánu, v Itálii a v Portugalsku a Havlova kamaráda v jedné osobě, nebo jednoho z nejprofláknutějších pravicových komentátorů, který býval hvězdou nyní již Babišovy Mladé fronty Dnes už v době, kdy ještě patřívala Ústřednímu výboru Socialistického svazu mládeže jakožto jeho tiskový orgán), což je přesně ten typ lidí, který přímo oplývá empatií a znalostmi všedních problémů těch, kdo žijí jen z mizerného důchodu nebo podprůměrné mzdy stylem z ruky do huby. Je snad už úplně zbytečné psát, že pěkná řádka z nich donedávna nosila u sebe legitimaci s modrým ptákem, jako třeba - přidržme se mého kraje - bývalá starostka Benešova a jednička středočeské kandidátky ANO Jaroslava Jermanová, která minule kandidovala do PS z 13. místa středočeské kandidátky ODS, nebo TOP 09, jako třeba hned trojka téže kandidátky Stanislav Berkovec, který se ještě vloni pokoušel v barvách Kalouskovy knížecí družiny prorazit do Senátu v obvodu 29 Litoměřice. Někteří lidé se holt do parlamentu potřebují dostat za každou cenu a je jim „ganz egal", za jakou partaj to bude. A pak je nevolte, když uvěříte tomu, že pro vás takoví budou „makat", a to na základě programu narychlo sesmoleného pár týdnů před volbami, ve kterém slíbí každému všechno: dvakrát víc peněz na vědu a výzkum, snížení DPH, nezvýšení přímých daní, zvýhodnění zaměstnávání absolventů, občanů nad 50 let a hendikepovaných, investice do infrastruktury, zlevnění energií, podporu růstu ekonomiky a samozřejmě postupné snižování rozpočtových schodků až na nulu. Hádám, že to všechno spasitel Babiš nejspíš zatáhne z vlastní kapsy, ne? Každopádně je však zřejmé, že Babišovy ambice jsou velké a zacílení jeho kampaně kromobyčejně široké. Kombinace zmiňovaného programu, paušální a nijak originální či hluboké kritiky poměrů, vedené ovšem jazykem a stylem rumových politologů, fernetových ekonomů a pivních filosofů z nejzaplivanějšího nádražního pajzlu, a impozantních personálních akvizic při sestavování kandidátek svědčí o tom, že Andrej Babiš ve svém politickém byznysplánu nechystá nic menšího, než velký výlov volebního rybníku v celé šíři od chudobou postižených manuálů, přes chudnoucí a stále častěji se fašizující střední třídu, smyslů dávno zbavený intelektuální salon, jemuž nabízí novinářské celebrity typu Martina Komárka, Jany Lorencové či Stanislava Berkovce nebo intelektuály Zlatušku a Stropnického, až po spoluúčastníky golfových zájezdů do Dubaje z pražského Golem Clubu.

Samozřejmě, že to je jenom habaďůra pro důvěřivé voličské hejly, kterou navíc už před třemi a půl roky úspěšně sehrála parta VeVerek v režii Víta Bárty schovaného za korouhevní postavou hrdinného investigativce Radka Johna. Dryjáčnický styl dynamické marketingové kampaně, kterou charakterizují i podobné barvy, podobná antielitářská, ryze populistická rétorika, v níž pouze již omleté „dinosaury" nahradila neotřelá „nemehla", podobné sliby a hesla a obdobně velmi specifický způsob projevu předsedy Andreje Babiše, který je sice velmi odlišný od někdejších projevů Radka Johna, ale který je podobně ikonický, to vše na střízlivého pozorovatele působí jako velké déjà vu a - Radek John jistě promine - memento pro voliče. Stejně jako postava faktického majitele a neomezeného vládce strany, který je tentokrát už přímo a bez jakýchkoli schovávaček jejím předsedou a který svými možnostmi z někdejšího superguru Věcí veřejných a dnes lídra kandidátky Okamurova Úsvitu přímé demokracie v Plzeňském kraji dělá ubohého příštipkáře.

Jelikož jsem v hloubi duše životním optimistou, dlouho se mi nechtělo věřit, že po zkušenostech z minulého volebního období může ještě někdo Babišovi tenhle starý trik znovu zbaštit i s navijákem, o podobném, byť ještě (lze-li to vůbec) pochybnějším podniku Tomia Okamury ani nemluvě. Tam mj. svou šanci na druhý mandát zkouší kromě Víta Bárty i další exposlanci za Věci veřejné, David Kádner a Jiří Štětina, popřípadě zde kandidují i jiní bývalí či stávající členové VV, jako třeba šestá na severomoravské kandidátce VV z roku 2010 a dnes jednička tamtéž v řadách Úsvitu Olga Havlová, jihočeský lídr Karel Pražák, Lydie Bayerová na Plzeňsku či Zdeněk Bakovský na Královéhradecku. Kromě nich si zde v roli krajského volebního lídra zkouší prodloužit si svůj poslanecký život také bývalý rebel a odpadlík v řadách ODS Radim Fiala. Při takovéhle prošlé personální nabídce bych na úspěch Úsvitu donedávna nevsadil ani korunu, ale jak se z prozatímního vývoje volebních modelů dá soudit, sebekriticky musím připustit, že jsem se opět jednou hluboce mýlil. Bohové musejí být šílení.

 



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  7.88

Diskuze

Jan Červenka

Ne vždy zcela politicky korektně o lidech, společnosti, politice, válce, míru a všudypřítomné iracionalitě, která nás žene od jednoho velkého maléru ke druhému, zpravidla ještě většímu... A tu a tam taky o něčem jiném.

Oblíbenost autora: 8.37

O autorovi

Absolvent fakulty mezinárodních vztahů VŠE v Praze, který si na živobytí vydělává zkoumáním veřejného mínění a fušováním do sociologie, politologie a dalších společenských věd jako odborný pracovník Sociologického ústavu AV ČR, z dopuštění našich moudrých zeměsprávců veřejné výzkumné instituce.

Kalendář

<<   říjen 2017

PoÚtStČtSoNe
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031     

TÉMATA
 
OSOBNÍ TÉMATA