Svíce na sudu s prachem

TÝDEN.CZ

17. 12. 2017
Rubrika: O politice

Šifra Mistra Miloše

Autor: Jan Červenka

10.08.2013 16:23

Miluji, když čeští novinářští a politologičtí haruspikové začnou pitvat Zemanovy proslovy a z každého slova vyvodí ty nejbizarnější předpovědi do budoucna. Téměř v každém vyjádření hledají jeho skrytý význam, jakousi šifru Mistra Miloše, a tak ani nepřekvapí, že ho skoro pokaždé také najdou, načež virtuálním prostorem začnou vířit často za vlasy naprosto přitažené spekulace, se kterými je ovšem vždy následně nakládáno jako s fakty.

Pravým zlatým dolem v tomto ohledu byl Zemanův poslední projev v Poslanecké sněmovně, kterým se snažil podpořit vládu Jiřího Rusnoka při středečním hlasování o důvěře. Předmětem intenzivních rozborů a z nich vydedukovaných závěrů se stala řada míst tohoto, řekl bych celkem standardního projevu starého rutinéra, který jako vždy přednesl spatra. Vedle nikterak zastřených narážek na kauzu Jany Nagyové a její stále ještě probíhající vyšetřování, oficiálního vyhlášení všeobecně známého tajemství, že skutečným šéfem minulé vlády byl Miroslav Kalousek, či významově naprosto přesného, avšak nikoli doslovného citátu V. Havla z roku 1998, vichřici spekulací rozpoutala především následující pasáž:

„Dovolte mně ještě okrajovou poznámku. Známý politolog pan Miroslav Kalousek nedávno prohlásil, že po volbách jako prezident si stejně budu jmenovat premiérem, koho budu chtít. Je to jeden z největších nesmyslů, které jsem slyšel, ale u autora je to celkem očekávatelné. V takovém případě bych vás chtěl ujistit, že samozřejmě po volbách jmenuji předsedou vlády představitele vítězné strany, a to nezávisle na tom, jaká strana to bude, a budu se samozřejmě těšit na spolupráci s politickou vládou, která jako jediná bude mít mandát, provádět nezbytné reformy."

Tím, co věštce z vnitřností Zemanovy řeči v této části zaujalo, bylo užití termínu „představitel vítězné strany" v souvislosti se jmenováním předsedy vlády. Televizní vědmy na ČT24, kdejaké komentátorské střevo snad v každých novinách a na každém internetovém zpravodajském portálu i celé legie blogerů vyrazily s pokřikem, že Zeman tím vyslal jasný vzkaz směrem k Bohuslavu Sobotkovi jako předsedovi ČSSD, že ho nikdy nejmenuje předsedou vlády. Zeman prý - bezprostředně po Sobotkově kapitulaci ve věci hlasování ve prospěch Rusnokovy vlády - opět zaklekl na ČSSD ve snaze jí rozlomit a s pomocí svých spojenců uvnitř jí definitivně dostat pod vlastní kontrolu.

Ponechme stranou to, že prakticky veškeré zdání vnitrostranického konfliktu a štěpení uvnitř ČSSD, která přitom ve sněmovně postupovala zcela vzorně jednotně, pochází právě z novinářských spekulací a z poněkud nervních a nepříliš rozumných občasných výroků zhrzeného prezidentského uchazeče za ČSSD a senátora Jiřího Dienstbiera, hlavního spolustrůjce operace „důchodce" Vladimíra Špidly a jeho tehdejších kompliců, k nimž - ke své smůle - patřil i tehdy mladičký Bohuslav Sobotka. (Inu, na podraz se nedá zapomenout, což pohříchu platí mnohem víc pro toho, kdo se takového podrazu dopustil. Takový nešťastník už totiž nikdy nemůže tomu podraženému věřit, že se nebude chtít mstít, i kdyby to byl třeba sám svatý František z Assisi.) Z hlediska faktického jednání je ale druhdy rozhádaná a jako spolek baráčníků působící ČSSD až nebývale semknutá a přes některá verbální rýpnutí, které má na svědomí prezidentský kancléř a bývalý předseda SPOZ Vratislav Mynář, alespoň prozatím i prezident Zeman hraje jednoznačně ve prospěch ČSSD, když svým vládním manévrem teď už asi s definitivní platností vyhodil bývalou trojkoalici ze sedla a prakticky zařídil předčasné volby, po kterých ČSSD tak dlouho marně volala.

Co tedy ona zmiňovaná „záhadná" sentence znamená? Můžeme jen hádat, ale je docela dobře možné, že neznamená vůbec nic jiného, než že je Miloš Zeman připraven jmenovat premiérem toho, koho nejsilnější strana vzešlá z voleb na post premiéra nominuje, ať už to bude její předseda, nebo - z jakéhokoli důvodu - někdo jiný. Žádný důkaz, který by podporoval jakoukoli jinou teorii, reálně neexistuje.

A jen tak mimochodem, po posledních volbách v roce 2010 neměla ani vítězná ČSSD, ani druhá v pořadí ODS regulérního předsedu. Jiří Paroubek totiž odstoupil ještě před tím, než mohly být vyhlášeny oficiální výsledky, a ODS tehdy byla nominálně bez předsedy, když Mirek Topolánek v dubnu 2010 na svou funkci rezignoval a ve volbách už ani nekandidoval, takže volebním lídrem se stal Petr Nečas, který byl ovšem v té době pouhým (ani ne prvním) místopředsedou. (Funkci prvního místopředsedy ODS tehdy zastával „blb z Horní Dolní" David Vodrážka, o kterém dnes pomalu není slyšet). A dovedu si představit hezkou řádku důvodů, proč by ta či ona strana mohla preferovat na post premiéra někoho jiného než zrovna svého momentálního předsedu, nemluvě o tom, že i post premiéra může být předmětem koaličního vyjednávání po volbách a nikde není psáno, že premiérem nezbytně musí být předseda nebo i jiný představitel nejsilnější strany. Ostatně, právě Zeman jako předseda vítězné ČSSD kdysi premiérské křeslo nabízel Josefu Luxovi. Tato fakta, která celkem přirozeně vysvětlují užití termínu „představitel" namísto slova „předseda", jsou ovšem nepoměrně nudnější než fantazie komentátorů luštících šifru našeho politického Leonarda.

Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  8

Diskuze

Jan Červenka

Ne vždy zcela politicky korektně o lidech, společnosti, politice, válce, míru a všudypřítomné iracionalitě, která nás žene od jednoho velkého maléru ke druhému, zpravidla ještě většímu... A tu a tam taky o něčem jiném.

Oblíbenost autora: 8.37

O autorovi

Absolvent fakulty mezinárodních vztahů VŠE v Praze, který si na živobytí vydělává zkoumáním veřejného mínění a fušováním do sociologie, politologie a dalších společenských věd jako odborný pracovník Sociologického ústavu AV ČR, z dopuštění našich moudrých zeměsprávců veřejné výzkumné instituce.

Kalendář

<<   prosinec 2017

PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

TÉMATA
 
OSOBNÍ TÉMATA