Svíce na sudu s prachem

TÝDEN.CZ

22. 10. 2017
Rubrika: O politice

Tak, a dost panstvo!

Autor: Jan Červenka

04.09.2009 19:56

Když jsem o minulém víkendu psal svůj poslední příspěvek, tak jsem opravdu netušil, že naše slavná BIS ve své výroční zprávě v kapitole 1.3 Kontrarozvědná činnost s podtitulkem „Zpravodajské služby RF“ vyrukuje s tímhle neskutečným plkem, který cituji celý bez jakýchkoli úprav, tedy se zachováním všech gramatických a stylistických osobitostí, jež pouze dokreslují intelektuální „brilanci“ autora či autorů zprávy:

 

„Ve své ryze kontrarozvědné činnosti se BIS v roce 2008 soustředila především na působení zpravodajských služeb (ZS) Ruské federace, které na našem území vystupují zdaleka nejaktivněji.

Potvrdil se tak předpoklad o ruském návratu k sovětské praxi aktivních opatření jako významnému nástroji prosazování zahraničně-politických zájmů Ruska ve světě. Je nutné připustit, že v důsledku růstu významu a vlivu zpravodajských a bezpečnostních složek v rámci ruského státu a ekonomiky nelze přesně definovat hranici mezi aktivitami zpravodajských služeb a jiných státních či privátních subjektů.

Z hlediska prevence proti působení osob podezřelých z možného napojení na zpravodajské služby je třeba poznamenat, že vstupem ČR do schengenského prostoru a přijetím smlouvy mezi EU a Ruskem o zjednodušení vízového procesu je pro kontrarozvědku velmi obtížné zaznamenat vstup a další případný pohyb těchto osob na našem území

I v roce 2008 bylo jedním z aspektů práce ruských ZS využívání internacionalis­tických a občanských hnutí. Tato hnutí samotná a drtivá většina jejich členů nejsou vědomými spolupracovníky zpravodajských služeb cizí moci. Naopak – jedná se o oběti, které jsou pod rouškou ušlechtilých idejí zneužívány ke zcela jiným účelům.

Formy a metody, které pro svou činnost ZS využívají, jsou do značné míry inspirované formami a metodami, které v 80. letech 20. století sovětská špionáž úspěšně uplatňovala k ovlivňování mírového hnutí v západní Evropě. Účinnost tehdejší a současné propagandy na jednotlivce i celé skupiny obyvatel je, bez ohledu na jejich kulturní, sociální, ekonomické či politické zázemí, srovnatelná.

V souvislosti s působením některých těchto skupin se BIS soustředila na obchodní společnost působící mj. i v ČR. Tato společnost je s vysokou pravděpodobností ad hoc využívána ruskou stranou k provádění aktivních opatření na podporu ruských zájmů v ČR. Avšak ani v tomto případě nelze vyloučit, že si tato obchodní společnost není spolupráce se službami cizí moci vědoma.

Česká republika si v roce 2008 mimo jiné připomínala 40. výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Ruské zpravodajské rezidentury i diplomatická mise proto v tomto období věnovaly mnoho sil monitorování průběhu českých oficiálních akcí spojených s výročím sovětské srpnové invaze roku 1968, ale také výročí mnichovského diktátu (1938) a komunistického převratu (1948).

Prakticky až do 25. září 2008 představovala česká mediální a společenská scéna z hlediska možných aktivních opatření klidovou zónu, která více či méně registrovala vnější podněty a dění. Ruským zájmem zjevně nebylo otevírat v ČR témata, která by jakkoli spojovala Rusko s pojmem invaze. Rusko by totiž riskovalo výraznější projekci stínu sovětské invaze do Československa nejen na v té době probíhající gruzínský konflikt, ale také na otázku vybudování amerického radaru v ČR.

V případě českých státních a politických struktur lze doložit setrvalý zájem ruských zpravodajských důstojníků operujících pod diplomatickým krytím o kontakty s českými politiky, zejména členy parlamentu, jejich asistenty a pracovníky oddělení zahraničních styků politických stran. Jedná se o dlouhodobý jev, jehož počátky lze vysledovat až do roku 1990.

V oblasti ekonomické a vědecko-technické špionáže se Služba zabývala konkrétními a aktuálními hrozbami ruské špionáže.

Na základě poznatků z roku 2008 Služba konstatuje, že ruská diplomacie i zpravodajské služby od 90. let 20. století neustále posilují svůj vliv na české hospodářské struktury a průběžně zvyšují své vlivové a informační kapacity na území ČR v oblasti ekonomiky a vědy.

Činnost ostatních zpravodajských služeb na našem území byla z hlediska rizik pro ČR v minulém roce minimální.“

 

Je to pořád ta samá písnička. Ruského špiona tu nejspíš najdete pod každým kamenem a za každou bezinkou se jich schovává hned pět. Infiltrovali se do občanských hnutí a sdružení (samozřejmě ne do všech, jen do těch, které protestují proti radaru; tady, tady a už vůbec ne proboha tady, tady nebo snad dokonce tady, prosím Vás, cizí agenty či lobbyisty v žádném případě nehledejte), které teď zneužívají ke svým zlotřilým záměrům, aniž by to prostoduší, takřka nesvéprávní chudáčkové členové a sympatizanti těchto organizací, nevinné oběti nekalých rejdů, které s sebou nechají bezostyšně manipulovat a vláčet ruskou propagandou, vůbec tušili. Žádnou konkrétní informaci tu ovšem nečekejte, protože žádná taková tu není. Jen obecná, vágní tvrzení, jako vždy.

Nečekejte tu ani žádnou logiku a konzistentnost tvrzení. Chudinka BIS sice má, jak sama přiznává, velké problémy s tím definovat, co je aktivita zpravodajských služeb a co je činnost jiných státních či soukromých subjektů, přičemž ten proklatý Schengen a dohoda EU s Ruskem o zjednodušení vízového procesu jí brání v monitorování „vstupu a případného dalšího pohybu těchto osob (podezřelých z možného napojení na zpravodajské služby) na našem území“, nemluvě o „prevenci (jejich) působení“, ale přesto s jistotou tvrdí, že se „potvrdil ... předpoklad o ruském návratu k sovětské praxi aktivních opatření jako významnému nástroji prosazování zahraničně-politických zájmů Ruska ve světě“ a že „zpravodajské služby Ruské federace na našem území působí zdaleka nejaktivněji“. Hm....

Užívaný termín „osoby podezřelé z možného napojení na zpravodajské služby“, připomínající tak trochu „sprosté podezřelé“ Cimrmanova inspektora Trachty, navíc sám o sobě naznačuje, že BIS ve skutečnosti nemá vůbec ponětí o tom, zda někdo je nebo není agentem zpravodajských služeb Ruské federace, a přesto suverénně vykládá, že „v případě českých státních a politických struktur lze doložit setrvalý zájem ruských zpravodajských důstojníků operujících pod diplomatickým krytím o kontakty s českými politiky, zejména členy parlamentu, jejich asistenty a pracovníky oddělení zahraničních styků politických stran“. Nu, to, že lidé z ruské ambasády kontaktují a mluví s českými politiky, úředníky či veřejně činnými osobami, není zase tak moc divné, protože od toho tu jsou a je to naprosto legitimní věc. Lidé z americké, izraelské, německé, francouzské, britské i jiných ambasád, jak mohu z vlastní docela bohaté zkušenosti potvrdit, činí totéž, aniž by to kohokoli (včetně mě samotného) zvlášť vzrušovalo nebo pohoršovalo, když se mě po telefonu i osobně tváří v tvář při různých příležitostech ptali na to, jak asi dopadnou volby, co si naši lidé myslí o jejich zemi nebo třeba jak se staví k tomu nešťastnému radaru. V případě ruské ambasády podle BIS se ovšem na rozdíl od ostatních za tímhle běžným stykem skrývají temné pletichy, sběr informací a „vlivové působení“ ruských tajných služeb. Hm... Škoda jen, že mezitím BIS na sebe stačila naprášit, že s identifikací agentů ruských zpravodajských služeb má takové potíže. Jeden pak neví, čemu z jejích výlevů má věřit.

Taky jsme se v té skvělé výroční zprávě BIS mohli dočíst, že v souvislosti s činností některých skupin (z kontextu se lze domnívat, že jde o některé skupiny protestující proti radaru) se BIS zaměřila na jednu (samozřejmě nejmenovanou) obchodní společnost působící mj. i v ČR, která „je s vysokou pravděpodobností ad hoc využívána ruskou stranou k provádění aktivních opatření na podporu ruských zájmů v ČR”. Hm... A dále pak můžeme číst, že „ani v tomto případě nelze vyloučit, že si tato obchodní společnost není spolupráce se službami cizí moci vědoma.” Aha... No, hlavně, že si té ad hoc spolupráce se službami cizí moci a provádění aktivních opatření na podporu ruských zájmů je vědoma naše BIS. Ovšem, s vysokou pravděpodobností.... Nelze tudíž tak docela vyloučit, že neexistuje žádné spojení mezi ruskými zpravodajskými službami, které je tak těžké sledovat a rozlišovat od jiných státních či soukromých subjektů, a (ne)zmíněnou obchodní společností. Vlastně nelze ani tak docela vyloučit, že nejmenovaná obchodní společnost vůbec neexistuje.

Komická vložka o monitorování (ze strany BIS) „usilovného monitorování“ (ze strany „ruských zpravodajských rezidentur i diplomatické mise”) vzpomínkových akcí při našich neslavných osmičkových výročích už příliš zavání růžovým panterem kříženým s Kafkou na to, aby bylo lze se jí vážně zabývat. Za povšimnutí stojí ovšem následující odstavec, jehož smysl je poněkud tajuplný: „Prakticky až do 25. září 2008 představovala česká mediální a společenská scéna z hlediska možných aktivních opatření klidovou zónu, která více či méně registrovala vnější podněty a dění. Ruským zájmem zjevně nebylo otevírat v ČR témata, která by jakkoli spojovala Rusko s pojmem invaze. Rusko by totiž riskovalo výraznější projekci stínu sovětské invaze do Československa nejen na v té době probíhající gruzínský konflikt, ale také na otázku vybudování amerického radaru v ČR.” Hm, a co tím chtěl básník říci? Že je celá česká mediální a společenská scéna pod kontrolou ruských tajných služeb, v důsledku čehož se raději moc nepsalo a nemluvilo o sovětské invazi do Československa v roce 1968, aby si to Češi nerozmysleli s radarem a nezačali hromadně držet palce tomu idiotovi z Tbilisi? Nebo snad chtěl říci, že ruské tajné služby, o kterých jinde vykládá, jak se vrátily k praxi aktivních opatření v souvislosti s radarem podle vzoru sovětské špionáže z 80. let, na mediální a společenské scéně byly zticha jako myšky a žádná aktivní opatření nepodnikaly? Obojí je téměř stejně směšné, to druhé, znamenající zřejmý rozpor se zbytkem zprávy je přitom o chlup pravděpodobnější. A za tohle si, pěkně prosím, platíme ze svých daní....

V jednom bodě ale můžu naše milé kontráše uklidnit. Pokud jde o tu ekonomickou a vědecko-technickou špionáž, už brzy budou mít o starost míň. V tom prvním případě, když sleduji, jak se věci v globální a české ekonomice mají, bude brzy všechno významnější tady patřit z větší části Číňanům a z menší Rusům a ti si to ohlídají sami. V tom druhém případě, až vládní Rada pro výzkum a vývoj završí svoje dílo reformy financování české vědy, nebude tu už nic, co by mohli jacíkoli špioni vyslídit a ukrást.

Ale teď vážně. Musím si položit otázku, k čemu je dobrá takováhle snůška vágních plků, kterou BIS zveřejnila na své stránce? I kdyby to celé mělo alespoň z části nějaký reálný základ, jaký užitek a komu by to mohlo přinést? Pokud by to byla pravda, i takto vágně formulovaná veřejná zpráva by ruskou zpravodajskou službu pouze varovala, že její aktivity tady jsou pod bdělým dohledem. To je ale vysoce nepravděpodobné už jenom vzhledem ke zřejmým rozporům v dílčích tvrzeních, jež se ve zprávě objevují. Tak jako tak ale o poctivém informování veřejnosti o činnosti BIS nemůže být vůbec řeč, protože žádné skutečné informace se ze zprávy veřejnost nedozví. Jediné, co z ní veřejnost může získat, je nějaký dojem. Buď dojem, že jsme tak nějak ohroženi temnými silami z východu, nebo, což je můj případ, že BIS chce dělat z lidí hlupáky a že se s nimi pokouší za nějakým zvláštním účelem manipulovat.

A proč si myslím, že BIS v případě svých tvrzení o intenzivní činnosti ruských zpravodajských služeb na našem území zejména v souvislosti s americkým radarem a s jeho odpůrci v lepším případě vaří z vody, aniž by měla v ruce cokoli hmatatelného, a v horším případě dokonce vědomě lže? Protože kdyby to byla pravda, už by nám dávno konkrétní, perfektně zdokumentované příklady takových aktivit s plnými jmény a adresami zapojených osob naše radarová lobby den co den otloukala o hlavu od rána do večera. Naše milá BIS, vždy kontrolovaná spíše pravicově orientovanými politickými aktivisty než zpravodajskými profesionály, se totiž v minulosti, kam až moje paměť sahá, nikdy moc nežinýrovala, pokud jde o úniky explozivních a propagačně zužitkovatelných informací spřáteleným novinářům, přičemž někteří borci z Telegrafu neblahé paměti, z Respektu i jiných periodik si na tom v 90. letech vybudovali slušnou kariéru. Jako podvratné živly ohrožující demokracii přitom tehdy BIS špiclovala dokonce odbory nebo vedení sociální demokracie. Že by se – přes Hučínův vyhazov – BIS v tomto ohledu nějak zvlášť dramaticky změnila od dob šafářování Standy Devátého, to dost pochybuji. Zkrátka a dobře, fakt, že se doposud žádná konkrétní informace o „vlivovém působení“ a „aktivních opatřeních“ ruských zpravodajských služeb ve vztahu k radaru a ve vazbě na domácí protiradarová uskupení na veřejnosti neobjevila, je podle mě docela pádnou indicií toho, že ve skutečnosti BIS nemá v ruce nic, co by stálo za řeč.

A pokud je pravda, že tvrzení ve zprávě BIS jsou přemrštěná či nedoložená, neřku-li vycucaná z prstu, o co tedy může jít? V lepším a podle mě pravděpodobnějším případě je za tím sólová akce BIS vedená snahou obrátit na sebe pozornost před nadcházejícím jednáním o státním rozpočtu, při kterém díky nevyhnutelným škrtům zbudou leckomu jen oči pro pláč. Když poslanci a veřejnost uvidí, jak skvěle a bděle nás BIS chrání před vlky a medvědy z východních stepí, třeba ty škrty nebudou tak bolestivé a možná že nebudou vůbec žádné. V horším případě BIS hraje špinavou politickou hru na čísi objednávku, zastrašuje lidi a snaží se vyvolat u veřejnosti protiruskou hysterii, ať už kvůli radaru nebo třeba kvůli nějakým ekonomickým zájmům, kde ruský kapitál představuje nežádoucí konkurenci, jíž je třeba jakýmkoli způsobem vyšachovat ze hry. V každém případě ale média by měla přestat hrát s BIS tuhle hru a namísto nekritického přebírání jejích vágních tvrzení by měla požadovat konkrétní jména a důkazy o činnosti ruských tajných služeb u nás. Bez toho by pak měla BIS s její zprávou poslat ke všem čertům.

Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  7.32

Diskuze

Jan Červenka

Ne vždy zcela politicky korektně o lidech, společnosti, politice, válce, míru a všudypřítomné iracionalitě, která nás žene od jednoho velkého maléru ke druhému, zpravidla ještě většímu... A tu a tam taky o něčem jiném.

Oblíbenost autora: 8.37

O autorovi

Absolvent fakulty mezinárodních vztahů VŠE v Praze, který si na živobytí vydělává zkoumáním veřejného mínění a fušováním do sociologie, politologie a dalších společenských věd jako odborný pracovník Sociologického ústavu AV ČR, z dopuštění našich moudrých zeměsprávců veřejné výzkumné instituce.

Kalendář

<<   říjen 2017

PoÚtStČtSoNe
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031     

TÉMATA
 
OSOBNÍ TÉMATA